Výhody a nevýhody družstevního bydlení

Výhodou družstevního bydlení je, že je výrazně levnější než byty v osobním vlastnictví. Zároveň je ovšem spojeno s řadou omezení, jako je nemožnost jeho rekonstrukce bez souhlasu družstva, složitější bývá jeho financování nebo další pronájem.

Základní rozdíl mezi družstevním a osobním vlastnictvím

Základním rozdílem je právní charakter. Zatímco byt v osobním vlastnictví je majitelem skutečně vlastněn a kromě bytu mu náleží i podíl na společných částech domu, případně pozemku, majitel družstevního bytu skutečným vlastníkem není. Je pouze podílníkem a členem družstva, které vlastní dům. Družstevník je v bytě pouze nájemníkem. Jeho práva a povinnosti se řídí zákonem a stanovami družstva. Má právo na bezplatný převod družstevního bytu do vlastnictví člena družstva. Převést družstevní byt do osobního vlastnictví lze jen na základě rozhodnutí členské schůze, což u některých družstev ani není potřeba. Nutnou podmínkou ale je, že podílník musí mít splacený celý svůj podíl (anuitu) na úvěru družstva, kterým se hradila výstavba domu.

Ceny družstevních bytů

Na výrazně nižších cenách se podílí i čtyřprocentní daň ze získání nemovitosti, kterou kupující družstevního bytu platit nemusí. Rozdíl ale vyvažuje fakt, že koupě družstevního bytu je složitější, alespoň v případě, kdy je nutná zástava. Zatímco kupující družstevního bytu musí dát do zástavy jinou nemovitost, kupujícímu bytu v osobním vlastnictví stačí zástavní právo i ke kupované nemovitosti. V poslední době se však cenové rozdíly mezi družstevním a soukromým bytem postupně smazávají. V Praze se už v některých lokalitách prodávají za stejnou cenu. Kupující by si měl ohlídat, zda má prodejce bytu splacenou anuitu, a pokud ne, tak zda je tento úvěr zahrnut do prodejní ceny.

Povinnosti vlastníka

Jak vlastník družstevního, tak soukromého bytu musí přispívat do fondu oprav a zároveň se podílet na domluvě ohledně společných částí domu. Družstevník má nevýhodu v tom, že pro úpravu bytu nebo pro jeho pronájem potřebuje souhlas družstva. Naopak majitel soukromého bytu má mnohem více administrativní práce s jeho prodejem. Například musí obstarat odhad ceny nebo jednat s katastrálním úřadem.