Ve snaze se osamostatnit od rodičů, volí mladí lidé nejčastěji bydlení v nájmu. Jenou z jeho forem je „sdílený pronájem“, neboli spolubydlení. Sedm z deseti mladých do 30 let ho považuje za vhodný první krok k osamostatnění, zejména kvůli možnosti podělit se o náklady s více lidmi.

Opustit rodné hnizdo je snem většiny mladých lidí

O osamostatnění sní snad každý mladý člověk. Jen malá část dává přednost pohodlí tvz. mamahotelu a bydlí pod jednou střechou s rodiči i ve věku okolo třiceti let. Opustit rodné hnízdo a začít žít samostatně je ovšem jedna věc, a finanční situace druhá. Právě nedostatečný příjem nedovoluje většině mladých postavit se co nejdříve na vlastní nohy a přestat využívat výhod společného bydlení s rodiči. Podle průzkumů je především kvůli penězům nuceno žit u rodičů 44 procent mladých lidí.

Co odchod z domova znamená

Při odchodu z domova jen málokterý mladý člověk myslí na pořízení vlastního bydlení. Dávají přednost nájmu či spolubydlení, které považují za určitou školu života či tolerance. Zároveň si ale uvědomují, že si nemusí sednout se spolubydlícími. Bydlet společně s více lidmi je běžnější ve větších městech.

Klady a zápory spolubydlení

Výhodou je finanční nenáročnost díky dělení se o náklady. Za další klad je považován kontakt s ostatními lidmi, společnost přátel, ale také dělba práce o domácí povinnosti. Řada mladých lidí vidí jako přínos získání či zvýšení schopnosti tolerance a respektu k ostatním.

Nejčastěji zmiňovanou nevýhodou je ztráta soukromí. Mladým ale vadí i osobní nekomfort, absence pocitu „domova“ a nutnost neustálých kompromisů.