Z průzkumů vyplývá, že většina rodičů nespoléhá v oblasti financí na školní výuku a snaží se vést své děti k finanční odpovědnosti vlastními silami. Někteří začínají už od předškolního věku. Více než polovina rodičů s dětmi o penězích alespoň hovoří, dává jim kapesné a berou je s sebou na pravidelné nákupy. Jen minimum rodičů s dětmi téma finance vůbec neotvírá.

Kdy začít s výukou?

Vhodné je začít co nejdříve. Dítěti ve věku 3 až 6 let je na místě vysvětlit například to, kde se peníze berou na platební kartě nebo to, že když si něco vypůjčím, tak to také musím vrátit. Nejlepší způsob výuky finanční gramotnosti je praxe. Vhodnější je vzít dítě do obchodu, aby poznalo, o čem je řeč, než jej poučovat doma u stolu. Je to jako naučit se recept z kuchařky, ale nikdy pokrm neuvařit. Pokud rodič neučí dítě správně nakupovat, snadno později podlehne obchodním nástrahám jako jsou akce, slevy, letáky či praktiky „šmejdů“.

Znalost financí je dobrá výbava do života

Dnešní generace rodičů už většinou chápe, že by měla své děti vybavit do života více po nehmotné, než po materiální stránce. To znamená, poučit je o nakládání s penězi, o tom, že když si chtějí něco koupit, tak si na to musí nejprve vydělat a ušetřit. Pokud si chce dítě dopřát nové kolo, mobil nebo lyže, tak musí vědět, že z domácího rozpočtu je v prvé řadě třeba zaplatit nájem, elektřinu a vodu. Díky takové přípravě pak v dospělosti lépe obstojí.

Co vede děti k finanční gramotnosti

Dobré je požadovat po dětech finanční spoluúčast na nákupu oblečení, elektroniky, výletech či kulturních akcích. Děti si tak mohou udělat lepší představu o životních nákladech a také si uvědomí důležitost spoření. Někteří rodiče dokonce své děti motivují zhodnocením jejich úspor třeba dvojnásobkem naspořené částky. Starším dětem je dobré vysvětlovat konkrétní finanční transakce, jako je fungování zálohových úhrad na energie a jejich zúčtování na konci období, hypoteční splátky a úroky z vypůjčené částky.

Nakládání s kapesným

Kapesné by měli rodiče dávat dětem zhruba od šesti let. Jiný přístup vyžadují starší žáci a středoškoláci, kteří by měli hospodařit s větším obnosem a v delším období než jeden týden. Z měsíčního kapesného by si měli hradit svačinu, obědy, dopravu, kino nebo i výdaje za telefon. Středoškoláci dnes běžně používají bezhotovostní platby a milují moderní technologie. Základ zdravého přístupu k penězům jim ale stále dává rodina.