Na úpravu nájmu má pronajímatel právo, ovšem musí přitom dodržet pravidla stanovená zákonem a nájemní smlouvou. Uveďme si, kdy může zvýšit nájemné, o jakou částku a za jakých podmínek.

Zvyšování nájemného

Zákon stanovuje mechanismy zvyšování nájemného pro případy, kdy nájemné neodpovídá výši obvyklého nájemného v dané lokalitě. V případě smlouvy na dobu určitou se obě strany mohou dohodnout na prodloužení nájmu s novou výší nájemného, přičemž záleží na nájemci, zda to bude akceptovat. U smlouvy na dobu neurčitou má pronajímatel sice nárok na zvýšení nájemného, musí však dodržet jistá pravidla. Pokud nájemník se zvýšením nesouhlasí, může pronajímatel navrhnout, aby výši nájemného určil soud.

Jak se zvyšování nájemného sjednává?

Ve smlouvě může být sjednáno pravidelné zvyšování o konkrétní částku, což se zpravidla stanovuje „inflační doložkou“. Musí být ale uvedeno, o kterou konkrétní inflaci půjde. Také lze ve smlouvě zcela vyloučit zvýšení či snížení nájemného. V takovém případě má dohoda přednost před zákonem.

Zvýšení nájemného proti vůli nájemníka

Není-li úmluva o zvyšování nájemného zanesena do smlouvy, může pronajímatel zvýšit nájemné i proti vůli nájemníka ze dvou důvodů. Buď chce vyrovnat výši obvyklého nájemného, nebo po provedení stavebních úprav vedoucích ke zlepšení podmínek bydlení a tedy ke zvýšení hodnoty bytu. Takto může být nájemné zvýšeno ročně o 10% z částky za tyto účelně vynaložené náklady.

Co musí pronajímatel dodržet?

Písemný návrh může podat nejdříve rok od posledního zvýšení nájemného, přičemž zvýšení nesmí během posledních tří let přesáhnout 20% hranici. Dále nesmí výše nájemného překročit nájemné obvyklé v daném místě. Pokud nájemník návrh na zvýšení přijme do dvou měsíců, začne novou částku platit od třetího kalendářního měsíce po obdržení návrhu.