Dědictví můžete řešit již za svého života, pokud však vše co máte, rozdáte ještě před smrtí, nese to s sebou jistá rizika. Jak tedy pozůstalost řešit? Kromě závěti a dědění dle dědické posloupnosti existuje ještě třetí možnost, tzv. dědická smlouva, o které si dnes řekneme víc.

Dědická daň byla formálně zrušena, zděděný majetek je však nutné zahrnout do daně z příjmu. Jakožto dědic tedy máte pouze náklady spojené s platbou notáře a případně také s odhadem ceny majetku.

A proč si tedy vybrat právě dědickou smlouvu? Má řadu výhod, například má vždy přednost před závětí, tj. pokud existují obě listiny, závěť se řeší až na druhém místě. Dalším kladem je fakt, že dědická smlouva je vlastně právní vztah mezi zůstavitelem a dědicem, což znamená, že musí být odsouhlasena oběma stranami a oba zúčastněné subjekty musí být rovněž informovány o každé její změně, což pro závěť neplatí. Jedinou menší nevýhodou je to, že do této smlouvy mohou být zahrnuty maximálně tři čtvrtiny majetku zůstavitele, zbývající díl se řeší v závěti či dědickém řízení.

V každém případě však dává více právní jistoty a lze ji libovolně měnit, samozřejmě po domluvě s druhou stranou. A kdo může tuto smlouvu uzavřít? Vždy je vyžadována zletilost obou stran a také svéprávnost. Pokud jí byl subjekt zbaven, může ji za něj uzavřít jeho opatrovník.

Co se týká formy, je nutné, aby byla uzavřena v písemné formě a za přítomnosti notáře. Musí obsahovat informace o obou stranách, jaké bude mít následky a jakého majetku se přesně týká.

Ani v případě této smlouvy nelze vynechat tzv. neopominutelné dědice, tj. potomky zůstavitele. Neopominutelný dědic, který nebyl právoplatně vyděděn či se svého dědictví dobrovolně nezřekl, může totiž, pokud není ve smlouvě uveden, právně vymáhat svůj podíl majetku.