Rozvod představuje vždy vážný zásah do života dvou lidí a zpravidla tím nejvíce trpí děti. Je dobré vědět, podle čeho se určuje výše výživného, zda má nějaké minimum či maximum a jaká pravidla přijdou ke slovu při sporech rodičů. O výši výživného rozhoduje vždy soud, který buď schválí dohodu rodičů, nebo rozhodne o výši alimentů sám. V případě schválení dohody je ale soud povinen zjišťovat potřeby dítěte a majetkové poměry, příjmy a životní úroveň obou rodičů. Vyživovací povinnost vůči dítěti mají oba rodiče. Přihlíží se také k tomu, který rodič o dítě osobně pečuje. Při střídavé péči si rodiče platí alimenty na dítě navzájem.

Existuje nějaké minimální výživné?

Podle statistického průzkumu jsou průměrné náklady na východu a výživu dítěte přibližně 10 tisíc korun měsíčně a průměrné měsíční výdaje na osobu v domácnosti s jedním dítětem cca 12 tisíc Kč a s dvěma dětmi něco pod 11 tisíc Kč. V ČR není stanovena minimální částka výživného (na rozdíl od Slovenska), ale ani částka maximální (jak je tomu v Rakousku).

Pravidla pro stanovení výše výživného

Ministerstvo spravedlnosti vytvořilo v roce 2010 doporučující tabulky pro soudy, z nichž mohou při rozhodování vycházet. Cílem bylo alespoň částečné sjednocení rozhodovací praxe soudů. Tabulky nejsou pro soudy závazné a výpočet podle nich bude tedy jen přibližný. Stanovit přesné limity výživného není možné, protože v každém případě musí soud zhodnotit, co dítě potřebuje a jaký mají oba rodiče majetek a příjmy. Oba rodiče jsou povinni spolupracovat se soudem při zjišťování jejich majetku a výdělku. Pokud partner, který má alimenty platit, nedoloží dostatečně své příjmy, vypočítá soud výši alimentů tak, jako by jeho průměrný měsíční příjem dosáhl 25-tinásobku životního minima (prozatím 85 250 Kč).

Dárky se neodečítají a dítě má právo i na spoření

Hodnotu dárků ani výši kapesného si povinný rodič bez dohody s expartnerem nemůže odečítat. Totéž platí o penězích vynaložených v průběhu setkání s dítětem v zoo, při společném obědě apd. Při stanovení výše alimentů má srovnatelná životní úroveň rodičů a jejich dítěte přednost před odůvodněnými potřebami dítěte. To znamená, že pokud nemá dítě možnost spotřebovat stanovené alimenty a každý měsíc mu z něj něco zbývá, pak je na místě zvážit pro dítě nějakou formu spoření.