Pokud chce mít někdo nárok na dovolenou za daný kalendářní rok, měl by mít pro jednoho zaměstnavatele odpracovaných alespoň 60 dní. Ovšem, pokud toto nesplnění, může mu vzniknout nárok na dovolenou za odpracované dny tak, že za každých 21 odpracovaných dní může čerpat jednu dvanáctinu dovolené, která mu přísluší. Ale i tak může třeba nastoupit na podnikovou dovolenou za předpokladu, že tuto podmínku do konce kalendářního roku splní. Tady se uznává i varianta, že jde i o dobu do skončení pracovního poměru.

Povinnosti
Zaměstnavatel, jak jsme uvedli, je rozhodující v tom, že určuje termín dovolené. Ovšem, pokud ji plánuje, je povinen to písemně oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, pokud se ti dva nedohodnou jinak. Na druhou stranu pokud dojde k přerušení dovolené ze strany zaměstnavatele, nebo dokonce k jejímu zrušení, má zaměstnanec nárok na proplacení všech vzniklých nákladů s připravovanou dovolenou. Tady si může nechat uhradit letenky, ubytování, storno při zrušení zájezdu a podobně.

Příspěvek na dovolenou
Zaměstnavatelé ve státní i soukromé sféře mohou poskytovat zaměstnancům příspěvky na rekreaci, případně jejich dětem. Na to ale všeobecný nárok není, to většinou je po dohodě s odbory při jednání o kolektivní smlouvě či na vůli zaměstnavatele.

Proplacení nevyčerpané dovolené
Jsou provozy, kdy vlastně nelze vyčerpat dovolenou s tím, že by to na druhé straně neznamenala nárůst přesčasových hodin. Představte si třeba nějaký nonstop provoz (bar, benzínka, strážní místo apod.), kde by byly zaměstnané jen čtyři osoby. Jakýkoliv výpadek jedné osoby bude automaticky znamenat pro tři zbývající zaměstnance nárůst přesčasových hodin v průměru o třetinu své doby. Je pak na dohodě, nebo co je pro zaměstnance výhodnější, zda si vůbec dovolenou vybírat, nebo si ji nechat proplatit, když si ji vlastně nadělal. Nevyčerpané dny volna je totiž zaměstnavatel povinen zaměstnanci na konci roku, případně pří skončení pracovního poměru, proplatit.

Dovolená vs prázdniny
Pokud hovoříme, resp. píšeme o dovolené, je tu poměrně značná část zaměstnanců, kteří mají zcela jiné podmínky. A tím jsou pedagogičtí pracovníci a někteří lidé pracující ve školství, kteří mají nárok na 8 týdnů dovolené v roce. Nejde ale o všechny zaměstnance škol a školských zařízení, někteří mají nárok jen na 5 týdnů. Pro pedagogy je ale dané, že si mohou určovat termíny své dovolené jen za zvláštních okolností, jinak se musí přizpůsobit škole, případně školskému zařízení. A všichni víme, že tím termínem jsou prázdniny. Dále mají pedagogičtí pracovníci například nárok na volno v rozsahu 12 pracovních dnů ve školním roce na samostudium. Ale celé problematika dovolených ve školství je rozsáhlá a je nad rámec tohoto článku.